Mnoho zahrádkářů si myslí, že jílovitá zemina je kletbou. Ačkoli může být náročnější na obdělávání a zlepšení, je možné vytvořit bujnou a zdravou zahradu i na těžkém jílovém podloží. Stačí dodržet několik kroků.
1. Analýza půdy:
Je důležité mít přehled o složení a pH vaší půdy. To vám umožní určit, jaké úpravy budou potřeba. Úpravy půdy je potřeba provádět s ohledem na požadavky zvolených rostlin, například jehličnany, rhododendrony, azalky, kanadské borůvky dávají přednost kyselé půdě, přidáváme rašelinu. Naopak růže, astry, řada okrasných keřů dají přednost půdě obohacené o klasický zahradnický substrát případně kompost.
2. Zlepšení struktury půdy:
Zlepšení jílovité půdy začíná přidáváním organického materiálu, jako je kompost, hnůj nebo rašelina, případně je možné přidat křemičitý písek pro nakypření půdy. Tyto materiály zvyšují propustnost půdy a pomáhají kořenům rostlin lépe dýchat. Pozor ale na přílišnou snahu rostlinám přilepšit, vždy ponechte minimálně polovinu původní jílovité půdy, aby si rostliny na jíl zvykly a nerostly jako v jílové nádobě. Pokud je půda opravdu velmi jílovitá, okraje vykopané zeminy porušte například hráběmi nebo motyčkou tak, aby okraj výkopu nebyl úplně hladký, rostlině se pak bude lépe kořenit. Do každé jámy v jílu se bude stahovat voda z okolí, proto zvažte také spodní drenážní vrstvu případně drenáž od rostliny.
3. Zvýšené záhony:
Vytvoření zvýšených záhonů může být řešením pro oblasti s velmi těžkým jílem. Umožňuje lepší odvodnění a kořeny rostlin nejsou vystaveny stojaté vodě. Zvýšené záhony se hodí také pro pěstování bylinek a zeleniny, kdy máte k úrodě lepší přístup. V případě, že máte psa, zamezíte tak nechtěnému značkování úrody. I okopávání a likvidace plevele Vám ve vyvýšeném záhonu půjde mnohem lépe.
4. Výběr správných rostlin:
Některé rostliny jsou odolnější vůči těžkému podloží než jiné. Vyberte rostliny, které mohou snášet nebo dokonce preferovat jílovitou zeminu. Ze stromů se v jílovité půdě dobře daří moruši, břízám, jeřábu, lípě srdčité, dubu letnímu, hlohu, ambroni západní, okrasným jabloním. S jílem si poradí také střemcha, či hrušeň vrbolistá. Určitě je tedy z čeho vybírat.
Keře, které budou i v jílu krásné jsou kalina, tavola kalinolistá, borůvky kanadské, muchovník, dřín, svída, rakytník, hlohyně, motýlí keř. Jíl dobře zvládají i rhododendrony a azalky, pokud jim přilepšíte půdu rašelinou a občas jim dopřejete hnojivo.
Stálezelený živý plot si můžete vytvořit z tisu, portugalského vavřínu, bobkovišně či poloopadavého ptačího zobu, případně habru, který sice opadává, ale uschlé listy si ponechává do jara, kdy pučí nové.
Z trvalek se bude dařit celé řadě okrasných travin, dále irisům, astrám, šuškardě, svíčkovci, šalvěji hajní, popenci, sasankám hajním.
Při volbě rostlin dbejte i na další faktory, jako klima, orientace záhonů, množství stínu, otevřenost vůči větru a samozřejmě celkový styl a kompozice zahrady.
5. Pravidelná péče:
Pravidelným prokypřováním půdy a přidáváním kompostu nebo jiných organických materiálů můžete postupně zlepšovat kvalitu své jílovité zeminy. Na trhu je mnoho kapalných hnojiv, případně hnojivo granulované, které jen rozprostřete kolem rostliny a s deštěm se postupně dostává ke kořenům, i takto pomůžete Vašim rostlinám, aby lépe prospívaly v jílu.
6. Správná zálivka:
Jíl má tendenci zadržovat vodu, což může vést k přemokření. Zvolte hluboké a méně časté zálivky, které povzbudí rostliny k hlubokému kořenění. Pozor také na úplné vyschnutí, kdy se jíl mění na velmi tvrdou půdu.
7. Drenáž:
Pokud máte stále problémy s přemokřením, můžete zvážit instalaci drenážního systému, který odvede přebytečnou vodu pryč od kořenového systému rostlin.
Závěr:
Ačkoli jílovitá půda může představovat výzvy, s pečlivým plánováním a péčí lze vytvořit zdravou a prosperující zahradu. A pamatujte, že i těžký jíl má své výhody – může dobře zadržovat živiny, což může být prospěšné pro rostliny.